Borderka Jesska a šeltie Badík

Jmenuji se Katka Doleželová a bydlím v Karviné

Jsem majitelkou bláznivé borderky a jednoho šeltiáka

Od svých dvanácti let se věnuji služebnímu výcviku s mými německými ovčáky. A protože jsem byla u "zrodu" agilit na karvinském cvičáku, tak jsem si tento krásný a dynamicky se rozvíjející sport oblíbila.

Původně jsem si myslela, že si pořídím nějakého toho pejska na agility až později, ale osud tomu chtěl jinak, a tak mám doma borderku Dynamica Svěží vítr alias Jess. Musím přiznat, že jsem to vůbec neplánovala. Prostě to přišlo jako rána z nebes . Už jsem odchovala nějaká ta štěňata, tak jsem si myslela, že štěně borderky bude úplná hračka. Ale chyby lávky. Začínala jsem chápat, že to černobílé stvoření jen tak neunavím. Dodnes ji mám před očima jako pětiměsíční. Napadl poprvé sníh, Jessce se opravdu to bílé svinstvo moc líbilo. A to by nebyla bordera, kdyby nepřemýšlala, jak to udělat, aby mohla být venku stále. Tak mě začala v noci budit i pětkrát (kdyby budila jako normální pes, tak to to beru, ale ne. Jesska musela po mně skákat, snažila se mi ukousnout nos a jiné jí podobné kraviny), jen aby mohla jít ven a běhat ve sněhu. Zpočátku jsem jí na to skočila, ale po dvou skoro probděných nocí jsem se  zatvrdila a nikam nešla. Pochopila jsem, o co Jessce šlo. Ale že mi to trvalo:-D

K  šeltii Badíkovi (Nobody More Bohemia Platina) jsem se dostala vcelku náhodou. Znám ho od štěňátka, patřil kamarádce. Ale kamarádka dostala alergii na psí chlupy, a tak se o Badíka starám já. Badík není typická šeltie. Z ničeho nemá strach, lidi má moc rád a nejraději každého ukecává o piškot. Původně si ho pořídili na agility, ale Bad, i přesto že za piškot dá všechno, si agility moc neoblíbil (moc pohybu najednou), a tak si užívá procházek a zájmu všech lidí.